Autorka

Hledání...

22. května 2015 v 20:00 | Raina
Poslední přidaný příspěvek se táhne snad půl roku do zadu. A myslím, že i po tomto článku tu to lehne ladem. Blogování holt nebude věcí pro mě. Na začátku sdílím obrovské nadšení pro věc, motivaci a náladu něco stvořit. Všechno mé zapálení ale po čase opadne a většina mých projektů zůstává nedokončených. Jsem jen netrpělivá, nebo jsem ještě neobjevila zálibu, která by mě opravdu chytla? Jsem líná dokončovat, nebo až moc aktivní, když zanechávám starých věcí, abych se mohla pustit do nových? Ale nebudu příliš líná a roztěkaná i na to, abych našla odpověď? A existuje vůbec?

Autor obrázku: Agnes Cecile

„Akční“ prožití letních prázdnin + vymlouvání ohledně neaktivity.

19. srpna 2014 v 19:30 | Raina
Patero Raininých výmluv, proč nepsala na blog:
I. "Nedostatek nápadů, které by stály za uskutečnění."
II. "Nedostatek času, který jsem raději využila nicneděláním a flákáním se."
III. Na mou obranu však musím říct, že se ke II. hodí citát od Johna Lennona: "Time you enjoy wasting, was not wasted."
IV. "Musím udělat ještě jeden level!" "Ještě jeden zápas!" - ano, jsou to hry.

V. "Vždyť to mohu udělat až zítra, jsou prázdniny, mám spoustu času."


Tak, tímto bych vás tu chtěla pozdravit a uvítat - pokud sem ještě někdo přijde. Ano, má aktivita není zrovna nejlepší, ale to už jsem vysvětlila v bodech výše a nemá cenu to tu dále "okecávat". Holt lenost vede nad Rainou 1:0.

Abych vám přiblížila, co se se mnou poslední dobou dělo, byli jsme s rodinou např. v Bulharsku, kde jsme zažili - troufám si říct - "nejlepší" počasí z celých prázdnin. A ty uvozovky tam nejsou jen tak, bohužel. Třetí ráno (no, dobrá, asi čtyři hodiny po půlnoci) nás probudila bouřka - pokud se to dá nazvat bouřkou. Co pár vteřin osvětlovaly náš pokoj blesky ihned doprovázeny dunivým hromem. Déšť se sypal z oblohy tak silně, že jsme ani nebyli schopni identifikovat, jestli to nejsou náhodou kroupy. Celé představení ještě bylo doplněné hrozivým větrem a několika nárazy, kdy asi vzal něco s sebou...

Raino, žiješ...?

31. května 2014 v 10:30 | Raina
Je pochmurné ráno a kapky deště buší do okenic. Raina otevírá rozespale oči a otráveně se natáhne k nočnímu stolku, aby ukořistila mobil.
"7:05," zamumlá si pro sebe otráveně. "Počkat!"
Jako by se náhle kapky deště za okny proměnily ve svěží rosu a pokoj osvítily sluneční paprsky. "Vždyť je víkend," jako blesk z čistého nebe si uvědomí situaci a překulí se na druhý bok.
"O čem se mi to vlastně zdálo?" zasní se. "Počkat!"
A je to tu, druhý blesk z čistého nebe ("Tak to asi máte pěknou bouřku.") - blog! Vždyť přeci vlastním blog. Blog, který jsem nechala očividně ležet ladem.

A po spánku už není ani vidu ani slechu…

Kdo jsem?

25. listopadu 2013 v 17:00 | Raina
(Ano, tohle není jenom náhodný vygooglený obrázek. Takhle nějak vypadám.. Tedy: Takhle nějak bych chtěla vypadat. Ve skutečnosti jsou totiž moje vlasy kudrnatější, oči nenápadnější... a také nevypadám jako animovaná postavička.)




Takže, čím bych začala? Mé pravé jméno je Lucka, ale budu tu vystupovat pod přezdívkou Raina (což je opravdu neočekávané v porovnání s názvem mého blogu), čímž bych také chtěla poděkovat správcům blogu, že mi toto jméno uvolnili od předchozího majitele. Už si ani pořádně nepamatuji, kde jsem k tomuto pseudonymu přišla, ale už se nějakou chvíli táhne se mnou. Tuším ale, že jsem jeden čas potřebovala nějaké krátké a přitom hezky znějící jméno. Přeskakovala jsem z českého jazyka do anglického, z anglického do latiny a z latiny se vracela zpět k jazyku českému. Všechna jména na mě byla příliš dlouhá, krkolomně vyslovitelná nebo prostě nehodící se k mé osobě. (Teď to říkám, jakoby mě tohle jméno nějak extrémně popisovalo. Inu, co už…) A pak jsem se podívala z okna a docvaklo mi to - Rain-a. Jednoduché. Hezké. Výstižné.
Na první pohled jsem celkem uzavřená - možná i nepřístupná - osoba potulující se ve světě někde daleko za tím naším. Ti, co mě ale znají, vědí, že nejsem pouze takový člověk.Já sama bych se popsala jako stydlivou, nerozhodnou, na druhou stranu ale upřímnou a kamarádskou. Ale tak, nebudu tu přeci vypisovat mé kladné vlastnosti - samochvála smrdí. Je na ostatních, aby posoudili, jaká doopravdy jsem.
Mezi moje záliby patří kresba, malba, spaní psaní, hra na klavír ‒ a vůbec umění všeho druhu, kterému bych se v budoucnu chtěla věnovat. (Ještě ten problém vybrat si, jelikož je tolik oborů zabývajících se uměním, až se v tom někdy ztrácím…) Ráda se také zachumlám pod peřinu a ponořím se do nějaké knížky nebo trávím čas s přáteli. Mnoho mého volného času však zabere sedění nad notebookem bez nálady dělat něco užitečnějšího či sledování anime. Ano, anime ‒ kdyby mi tohle řekl někdo před rokem, nejspíše bych se mu vysmála. Pak jsem se ale jednoho dne dostala na stránku odkazující na anime jménem Death Note a já se musela podívat, co na tom všichni vidí. No, shrnu to - během pár dní jsem zhlédla všechny díly… A tak to začalo.
Co se týče hudby, poslouchám metal a rock. Mezi mé nejoblíbenější kapely patří například Guns n' Roses, Skillet, Linkin Park, Avenged Sevenfold, Papa Roach a spoustu dalších. Hned za "tvrdšími" interprety se umisťují skupiny jako je Two Steps From Hell, Ludovico Einaudi a další hudebníci tohoto žánru. Nepohrdnu ale žádnou kapelou (pokud to tedy nebudou individua jako One Direction a podobně) a ráda si poslechnu i interprety, které mi někdo doporučí.


Tak, vypadá to, že jsem dala do kupy asi všechno, co jsem chtěla. Jestli jste to dočetli až sem, máte u mě koláček, jelikož zrovna popis osoby jako jsem já žádný trhák ani další Harry Potter není.

 
 

Reklama