„Technologie ničí komunikaci a mezilidské vztahy!“

9. června 2014 v 17:30 | Raina |  Úvahy ∙ Zamyšlení
Poslední dobou se často zarážím nad názory, kterých stále přibývá a přibývá: "Moderní technologie z naší generace tvoří nesociální uzavřené lidi." A proto bych to ráda poněkud rozvedla. Ale čím začít? Možná bychom si mohli zacestovat časem…



Píší se sedmdesátá léta 20. století a éra mobilních telefonů je teprve v plenkách. Městská doprava přijíždí ke stanici a nabírá hned několik cestujících. Dveře se zavírají a autobus se šine k další zastávce. Lidé si sedají na volná místa, do rukou berou noviny či knihy a ponoří se do světa písmenek. Jen ze zadních řad se ozývají nadšené hlasy tetiček, které se snad celý týden neviděly a sdělují si, jak jejich vnouček za tu dobu vyrostl.

I já zde sedím s knížkou na klíně a jedním uchem poslouchám rozhovor, který od jejich potomků pomalu plyne k tématu, jak je dnešní generace o mnoho horší než ta jejich. Ano, lidé na předchozí generace vždy koukají jinýma očima než na své vrstevníky, není tomu tak pouze dnes.

Jejich rozhovor náhle protne i jiný hlas: "Mohu se zeptat, kudy je to na náměstí?"
Mladý muž se naklonil k nějaké dívce právě začtené do novinového článku. Poněkud otráveně pozvedne hlavu, jako by ji právě vytrhl z jiného světa.
"Nevím… a navíc spěchám. Nashle," poněkud odtažitě odpoví, složí noviny a spěchá ke dveřím hromadné městské dopravy, které už přibržďují u zastávky. Nelze nepřehlédnout patrné zklamání onoho muže. Holt se bude muset poptat někoho jiného…
- - - - - - - - - - - - - - - -
A je to tu zase. Čítá se rok 2014 a já opět sedím v MHD. Instinktivně z kapsy vytáhnu mobil a zabíjím čas brouzdáním po internetu. Ze zadních řad jsou zase slyšet hlasy dvou postarších dam rozplývajících se nad vnoučaty. I vsuvka o dnešní generaci sem tam padne.

Bezděk můj zrak zabloudí o sedadlo přede mne. Sedí tam mladý muž a ťuká něco do displeje. O necelou vteřinu už bloumá nad mapou, v jejímž středu je označena malým ukazatelem jeho poloha a o kus dál nápis 'Náměstí Na Červeném koberci'. (Dobře, jména míst mi zrovna nejdou, uznávám.)
Autobus začíná brzdit před aktuální zastávkou a já vidím, jak nějaká žena popadne kabelku a městskou dopravu opouští…
- - - - - - - - - - - - - - - -
Takže, pochopili jste z tohoto krátkého výletu, co jsem chtěla sdělit? Inu, zkusím to tu ještě shrnout do méně metaforické podoby.

Za prvé, lidé si nikdy například v tom výše zmíněném MHD nepovídali jako na nějakém vesnickém tržišti z minulého století. I dříve se nějak zaměstnávali; nečetli zprávy z displeje, ale z novinových listů, nesledovali filmy, nýbrž četli knihy. Přístup lidí se tedy nijak moc nezměnil, nemyslíte?
"Ale Raino, co třeba ta část s ptaním se na cestu?"
No, ano, je to pravda, ale takové konverzace nebývají mnohdy příliš záživné a nějak mnoho sociálních interakcí také neobsahují.
A za druhé, když už jsem u toho přístupu, lidé si vždy stěžovali na dřívější generaci. Příčí se jim jejich chování, neztotožňují se s jejich rozhodnutím. Je to fakt, který tu byl, je a zřejmě i bude.
Lidé byli vždy stejní, jenom s příchodem mobilů či sociálních sítí získali více způsobů vyjadřování se.

Svůj proslov - a jak vidím, tak spíše kritizování něčeho kritizovaného - bych zakončila tím, že technologie podle mého názoru společenské vztahy neničí, dává jim nové možnosti, jak je rozvést a často dokáže vztah mezi lidmi utužit. Tímto vám Raina ale neříká: "jděte domů, rozsviťte své monitory a už nikdy nespatřete denní světlo." Vše se musí brát s mírou.

Raina
 


Komentáře

1 without-problem without-problem | Web | 21. června 2014 v 23:30 | Reagovat

Zajímavý článek, rozhodně souhlasím s tím co říkáš o lidech stěžujících si na mladší generace. Škoda, že dost lidí neví, kde ta čára, ta míra je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.