Bílý havran (soutěžní povídka)

18. prosince 2013 v 18:35 | Raina |  Povídky
"Ale dědo, Bílí havrani přece neexistují!" Prohlásí malý chlapeček a naoko naštvaně pohlédne na svého dědu.

Je Štědrý večer. Malé sněhové vločky se lehce snášejí k zemi, ulice osvětlují barevná světélka a všude panuje vánoční atmosféra. I zde, za okny dvoupatrového domu v Dolejší ulici, se line vůně perníčků a cukroví na míle daleko. Silueta nadýchaného smrku ověšeného barevnými ozdobami se zrcadlí v okenicích a celý dům vyplňuje dětský smích.
O patro výš, kde sedí stařík ve svém houpacím křesle, je na první pohled ticho a klid. To bychom ale museli pominout přítomnost dvou sourozenců, a věřte mi, ti se tak snadno přehlédnout nenechají. Jeden z nich ‒ ten mladší ‒ nerozhodně sedí na koberci proti dědovi. Jeho načechrané blonďaté vlásky vybízí k pohlazení a svýma očkama upřeně sleduje svého brášku. Ten pobíhá po místnosti, jakoby nevěděl, co dřív. Jednou uchopí malý model autíčka, se kterým se chystá na závod kolem celého pokoje. Jeho pravý majitel neví, zda se má zlobit a dožadovat se svého autíčka zpátky, či zda se má ke hře připojit. Moc dlouho ale přemýšlet nemusí: hnědovlasý kluk uvidí další ‒ v danou chvíli asi zajímavější ‒ objekt, a tak nechává autíčko autíčkem a spěchá vydat se do dalšího víru hry.

"A viděl jsi snad důkaz, že by neexistovali?" Odvětí děda a získá tím opět pozornost staršího sourozence.
Menší chlapec se už chystal něco odpovědět, jeho zbrklý bráška ho však nenechal ani začít a šikovně otočil otázku proti staříkovi sedícímu v křesle: "A důkaz máš, když tvrdíš, že existujou?"
Dědeček se zarazil, jako by byl překvapen rychlostí odpovědi. "Samozřejmě," praví po chvíli a posune si brýle na nose, "viděl jsem je."
"A jak vypadali?" Ptá se hned zvídavý blonďáček.
Děda se už, už chtěl pustit do líčení, avšak starší bráška si stál za svým a opět se ujal slova: "Nevěřím ti. Havrani jsou vždy černí! I ve škole nás to učili."
I usmál se děda, naklonil se ke svým dvěma klukům a navrhl: "Co kdybych vám pověděl příběh O Bílém havranovi?"

Celý dům jako by se najednou ztišil a naslouchal, i hnědovlasý chlapec usadil se vedle svého brášky. Když se totiž děda pustil do vyprávění, všichni napínali uši, aby jim ani větička neunikla. A tak tomu bylo i dnes…



"Velmi dávno, nosil s sebou Štědrý večer kromě sněhobílých vloček i jiná stvoření. Bílé havrany. Každou zimu slétávali se, aby mohli plnit přání. Inu, každý je přirovnával k něčemu jinému. Někdo říkal, že jsou to poslové samotného Boha, jiní je nazývali dušemi, které plní dětské sny. Jejich domněnky se však střetávaly v jednom bodě: Štěstí a naděje rozlévající se lidskými srdci.
Vždy na Vánoce, každá rodina, byť chudá, položila alespoň jedno zrníčko na okenní římsu, aby pohostili Bílého havrana. Aby ho obdarovali alespoň tím, co mají. U vánočního stromečku ozývaly se koledy - a právě jedna z nich patřívala bílým havranům.

Avšak časem lidé totožnost těchto tvorů přestali vnímat. Už ani pořádně nevím, jak se to přihodilo, ale někteří rádoby vědci jejich existenci odůvodnili takto: "Bílý havran je téměř mýtická forma albínů. Je to mutace, která se vyskytne na jednom z tisíců případů. Zbytek těchto tvorů si lidé spletli se zbloudilými holuby." Poněkud ukvapený názor, na to, že ony "holuby" chytali a zkoumali ještě rok poté. Lidé se však dají přesvědčit snadno, a tak jejich bílé peří splynulo se sněhovou pokrývkou. Na Vánoční večer pro ně nikdo neměl kousku zrní či starého chleba. Nikdo je nectil. A názory lidí, jež na ně věřili, byly utlačené většinou. Stal se z nich příběh, kteří vyprávěli rodiče svým dětem na dobrou noc. Legenda, kterou se bavili lidé při dlouhé chvíli. Jejich skutečná existence se však uvrhla v zapomnění jako osamělá hvězda v hluboké noci.
A tak začali Bílí havrani pomalu vymírat. Vytráceli se z lidských duší stejně jako štěstí, které začalo pomalu, ale jistě opouštět tento svět…"

"A jsou tu ještě?" Přeruší dědovo vyprávění chlapcův poněkud vyděšený hlas.

"Bílí havrani?" Nenechá se stařík rušit. "Ale samozřejmě. Pár jich tu ještě je, ale už si pečlivěji vybírají, komu do života vnést štěstí. A jestli tomu tak bude i nadále, kdo z nás si jednou vzpomene na jejich sněhobílé peří a lesklé oči? Na pohled, který by člověku jako nahlédl do duše, která se před ním otevřela jako dlaň? Večery, které svým příchodem rozzářily chladné zimní dny, či na melodii, kterou vítali nadcházející rána? Kdo z nás si vzpomene na ně ‒ na Bílé havrany?"

Jakmile stařík dořekl poslední slova, ozval se zvuk zvonečku, který jakoby proťal tu tichou atmosféru a nastolil do domu život. Děti nadšeně vyskočily a pelášily do obývacího pokoje ke krásně nazdobenému stromku, pod kterým se už kupilo plno různobarevných dárků.

Kdo ví, jestli jim v jejich hlavičkách zůstal alespoň kousek tohoto příběhu, či jestli na něj zapomněli hned poté, co je přivolal onen zvonivý zvuk. Kdyby ale strpěly o trochu déle, uviděly by to, co o malou chvíli spatřil děda. Usmál se. Na okenní římse trůníc, uzobával zrníčka sněhobílý pták. Pozvedl svou hlavu a upřel své oči na něj. Za okny se ozvalo zakrákání a brzy nato, roztáhl havran křídla a ztratil se ve sněžném večeru.

 


Komentáře

1 Snapeova Snapeova | Web | 18. prosince 2013 v 20:35 | Reagovat

Nádherně napsáno, skvělá práce :)

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 21:56 | Reagovat

Krásná poetika.

3 Porcelaine_Puppe Porcelaine_Puppe | Web | 19. prosince 2013 v 12:25 | Reagovat

Skutočne krásna poviedka! Veľmi sa mi páčila! :)si šikovná a píšeš pútavo a zaujímavo :)

4 Raina Raina | Web | 19. prosince 2013 v 12:57 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Děkuji

5 Lucy Lillianne Lucy Lillianne | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 20:25 | Reagovat

no tak ta hlavicka se sviticimi poulicnimi lampami me dostala, fakt bozi :-D

6 Frána Frána | Web | 19. prosince 2013 v 21:29 | Reagovat

Páni, je to moc krásná povídka. Taková pohádková... Úžasně se to četlo, text mě vtáhl a nepustil (nemohla jsem od monitoru odtrhnout oči :)).
Prostě čtení lehké jako to bílé havraní pírko :)

7 Raina Raina | Web | 19. prosince 2013 v 22:06 | Reagovat

[5]: Děkuju, jsem ráda, že se líbí :D
[6]: Jej, hezké přirovnání ^^ Děkuji.

8 Terka Terka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 10:29 | Reagovat

Wow! Opravdu moc krásná povídka a já myslím (a držím ti palce), aby jsi postoupila, protože si to určitě zasloužíš :)

9 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 20. prosince 2013 v 20:23 | Reagovat

teda, klobouk dolů před tebou, jsi borkyně, je to nádhera! :) jeden z nej příběhů, co jsem tyhle vánoce zatím četla! :) příběh v příběhu, nádherný :) určitě sem zas brzy zavítám! :)
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

10 Scrat Scrat | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 20:24 | Reagovat

Nemůžu nesouhlasit s předchozími komentáři, vážně hezká povídka. Nejvíc mě dostala věta: "Dokaž, že neexistují." často ji používám, protože jsem snílek a někdo zpochybňuje moji víru. Většina těch Vánočních povídek je o dárcích a o Santovi, ale tvá povídka do téhle soutěže vnesla kouzlo, doufám, že postoupíš..:)

11 Scrat Scrat | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 11:29 | Reagovat

Gratuluju k postoupení do finále! Hlasovala jsem pro tebe, doufám, že vyhraješ! :)

12 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 12:07 | Reagovat

Krása...Myslím, že vím, komu dám hlas:) ptactvo zbožňuju...:D

13 Raina Raina | Web | 23. prosince 2013 v 13:13 | Reagovat

[8]: [9]: [10]: [11]: [12]: Mockrát vám děkuji. Ani jsem nečekala, že bych z tolika skvělých povídek mohla postoupit do top 10. ^^

14 kostelnik kostelnik | 23. prosince 2013 v 14:20 | Reagovat

Super. Určitě vyhraješ!

15 Robka Robka | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 15:33 | Reagovat

Krásná poetická povídka. Přeji mnoho štěstí ve finále.

16 JaKa JaKa | 23. prosince 2013 v 18:52 | Reagovat

Opravdu skvělá a velmi čtivá povídka … Kvalitní počtení, svižná, přečtu si určitě další.

17 Zoey Zoey | Web | 23. prosince 2013 v 19:29 | Reagovat

Opravdu nádhera, rozhodně myslím, že soutěž vyhraješ! Máš na to :)
Ten nápad s Bílými havrany je vážně jedinečný :)

18 aralklovkyne aralklovkyne | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 12:04 | Reagovat

Další nadějná spisovatelka :)

19 Raina Raina | Web | 24. prosince 2013 v 12:41 | Reagovat
20 Vendy Vendy | Web | 26. prosince 2013 v 11:21 | Reagovat

Milé překvapení. Bílý havran, to je jak nějaká indiánská legend. A je to krásné začlenění do vánočního času. Opravdu krásná a poetická povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.