Prosinec 2013

O soutěži na Srdci blogu.

24. prosince 2013 v 12:50 | Raina |  Blog
Když jsem dnes ráno zavítala na úvodní stránku blogu, čekalo mě opravdu velké překvapení.
"84 návštěv? To je asi tak desetinásobně víc než jindy," pomyslela jsem si a stále zírala na to číslo. A pak mi to docvaklo: Vánoční soutěž na Srdci blogu, umístění v top 10 a hlasování.


Abych pravdu řekla, čekala jsem mnoho věcí, ale tohle? To opravdu ne. Když "první kolo" soutěže probíhalo, stihla jsem přečíst spousty povídek. Některé byly smutné, jiné zase úsměvné, některé kratší, jiné o tisíci slov. Všechny ale spojovala vánoční atmosféra, která na mě dýchala z každého řádku. Každá jednotlivá povídka měla svou myšlenku a byly opravdu dobře sepsané. O to více mě udivilo, když jsem mezi pomyslnými finálními povídkami objevila právě tu svoji.





Bílý havran (soutěžní povídka)

18. prosince 2013 v 18:35 | Raina |  Povídky
"Ale dědo, Bílí havrani přece neexistují!" Prohlásí malý chlapeček a naoko naštvaně pohlédne na svého dědu.

Je Štědrý večer. Malé sněhové vločky se lehce snášejí k zemi, ulice osvětlují barevná světélka a všude panuje vánoční atmosféra. I zde, za okny dvoupatrového domu v Dolejší ulici, se line vůně perníčků a cukroví na míle daleko. Silueta nadýchaného smrku ověšeného barevnými ozdobami se zrcadlí v okenicích a celý dům vyplňuje dětský smích.
O patro výš, kde sedí stařík ve svém houpacím křesle, je na první pohled ticho a klid. To bychom ale museli pominout přítomnost dvou sourozenců, a věřte mi, ti se tak snadno přehlédnout nenechají. Jeden z nich ‒ ten mladší ‒ nerozhodně sedí na koberci proti dědovi. Jeho načechrané blonďaté vlásky vybízí k pohlazení a svýma očkama upřeně sleduje svého brášku. Ten pobíhá po místnosti, jakoby nevěděl, co dřív. Jednou uchopí malý model autíčka, se kterým se chystá na závod kolem celého pokoje. Jeho pravý majitel neví, zda se má zlobit a dožadovat se svého autíčka zpátky, či zda se má ke hře připojit. Moc dlouho ale přemýšlet nemusí: hnědovlasý kluk uvidí další ‒ v danou chvíli asi zajímavější ‒ objekt, a tak nechává autíčko autíčkem a spěchá vydat se do dalšího víru hry.

"A viděl jsi snad důkaz, že by neexistovali?" Odvětí děda a získá tím opět pozornost staršího sourozence.
Menší chlapec se už chystal něco odpovědět, jeho zbrklý bráška ho však nenechal ani začít a šikovně otočil otázku proti staříkovi sedícímu v křesle: "A důkaz máš, když tvrdíš, že existujou?"
Dědeček se zarazil, jako by byl překvapen rychlostí odpovědi. "Samozřejmě," praví po chvíli a posune si brýle na nose, "viděl jsem je."
"A jak vypadali?" Ptá se hned zvídavý blonďáček.
Děda se už, už chtěl pustit do líčení, avšak starší bráška si stál za svým a opět se ujal slova: "Nevěřím ti. Havrani jsou vždy černí! I ve škole nás to učili."
I usmál se děda, naklonil se ke svým dvěma klukům a navrhl: "Co kdybych vám pověděl příběh O Bílém havranovi?"

Celý dům jako by se najednou ztišil a naslouchal, i hnědovlasý chlapec usadil se vedle svého brášky. Když se totiž děda pustil do vyprávění, všichni napínali uši, aby jim ani větička neunikla. A tak tomu bylo i dnes…

Vánoční šílenství

16. prosince 2013 v 18:50 | Raina |  Úvahy ∙ Zamyšlení
Pomalu kráčím temnotou.
Jen pár lamp ve večeru zářících
do ulic prázdných, po lidech prahnoucích,
ozařují cestu mou.

Černí ptáci na svět ze svých trůnů shlíží,
stíny stromů tiše se za mnou plíží.
Daleko kolem nikdo již není,
nikdo mě už nezachrání.

Zmrzlý sníh křupe mi pod botami,
vítr mi šeptá: "Zůstaň tady."
Já však jdu dál ulicemi,
vždyť pár dní je před Vánocemi.

Již bílé světlo zřím,
má pouť končí tady, to vím.


Naposledy nadechnu se Vánocemi provoněného vzduchu,
a jdu: Jdu do obchodního domu,
hledat dárky v tom vánočním shonu.


A ano, psala jsem to z takového "momentálního" pohledu na Vánoce, jelikož si teď říkám ‒ jakožto každý rok ‒ proč jsem dárky nesháněla dříve? Ještě pořád si totiž mou imaginární kolonku "dárky" odškrtnout nemohu, a tak bude i tento rok pro mě tradicí shánět vše na poslední chvíli.

A jak jste na tom s dárky vy?


Advent - Čas předvánoční.

8. prosince 2013 v 11:59 | Raina |  Téma týdne
Začíná advent. Malé sněhové vločky se jedna za druhou lehce snášejí k zemi. Den se chystá ke spánku, kdy si zimní krajina oblékne modré pyžamo poseté zlatými hvězdičkami a přikryje se sněhovou peřinou. Stinné ulice nyní osvětlují kromě pouličních lamp barevná světélka a všude kolem na vás dýchá předvánoční atmosféra. Náměstí dominuje bohatě ozdobený vánoční stromek obrovských rozměrů. Výlohy obchodů se plní vánočními figurkami a září v zasněžených ulicích jako hvězdy na nebi.
Zima dala celému tomu předvánočnímu času korunu tvořenou ze sněhobílé čepičky tkvící se na každém domě a rampouchů lesknoucích se ve světle pouličních lamp. Jako mávnutím kouzelné hůlky mění rybníky a tůně na jedno velké zrcadlo. Zatímco paní Zima překrývá všechno kolem bílou vrstvou nadýchaného sněhu, mráz maluje štětcem na okna zmrzlé květy. Všechno vypadá na první pohled tak čistě, tiše a klidně, avšak není tomu tak.

Easy Paint Tool SAI: První dojmy.

4. prosince 2013 v 19:10 | Raina |  Kresby ∙ Malby

Když jsem před ‒ řekněme rokem a půl ‒ hledala program, ve kterém bych mohla vytvářet svoje digitální dílka, narazila jsem právě na Easy Paint Tool SAI. Lidé si ho opravdu chválili a obrázky, které v něm vytvořili, mi braly dech. A tak se Raina samozřejmě rozhodla, že to také zkusí. Nevím, co mě v té době odradilo ‒ možná to byl poněkud zvláštní grafický vzhled celého programu, neobvyklé klávesové zkratky, či pouhá lenost se s programem naučit ‒ ale SAI brzy skončil ztracený mezi hromadou programů, které nepoužívám.
Čas běžel a já se raději skamarádila s Photoshopem, který firma Adobe opravdu zviditelnila v konkurenci grafických programů (na rozdíl od nějakého Paint Tool SAI). Avšak rok se s rokem sešel a Raina narazila na ten stejný program podruhé a usmyslila si: "Proč mu nedat ještě jednu šanci?"